Hledání pravého Ježíše
Marek versus Matouš a Lukáš
Mnoho učenců a studentů Bible zpozorovalo, jak podobná jsou si evangelia v epizodách, které vypravují a ve rčeních Ježíše, která předávají. Tito učenci a studenti si také všimli, jak jsou stejné pasáže zarážejícím způsobem odlišné v rozmanitých detailech.
Za uplynulá tři století svět akademiků Bible procvičoval svou kolektivní mysl nad řešením hádanky. Proč jsou si evangelia tak podobná a přece tak odlišná. Výsledky pracného učeného šetření vyústily v objev, že Matouš a Lukáš záviseli na Markovi jako na dodatečném zdroji, označeném “Q”, jako základu pro svá vlastní evangelia.
Hypotéza dvou zdrojů je obecně přijímána jako zásadní řešení synoptického problému. .
Protestantský evangelický učenec F. F. Bruce píše:
“Závěr obvykle, a já si myslím správně, odvozený od jejich srovnávací studie je, že evangelium podle Marka nebo něco velice podobného sloužilo jako zdroj pro evangelia Matouše a Lukáše…”(1)
Markovo evangelium se datuje mezi 65-70 n.l. Zde existuje obecná shoda v datování mezi konzervativci i skeptiky a toto datum je k nalezení ve většině úvodů k Novému zákonu.
F. F. Bruce dosvědčující toto datum píše:
“Marek pravděpodobně napsal své evangelium v prvém případě pro křesťany z Říma v dozvucích perzekuce, kterou proti nim podnikl bez varování Nero, jako pokračování velkého ohně v červenci roku 64.”(2)
Při studiji evangelií je zjevné, že Marek je primitivnější ve stylu, teologii a dikci. Co je významné, v Markově evangeliu lidský Ježíš vystupuje viditelněji než v ostatních evangeliích. Učenci argumentují, že zobrazení Ježíše v Markovi představuje více historického a skutečného Ježíše.
V evangeliu podle Marka existuje plno pasáží, které popisují Ježíše jako pouhou lidskou bytost. Takové pasáže se později staly kameny úrazu v cestě slabých věřících, tradicemi, které "běží proti proudu" a byly proto vypuštěny z dalších evangelií.
Když pečlivě prohlédneme totožná vypravování o Ježíšovi v Markovi a Matoušovi, rychle si uvědomíme, že druhý pozměnil Markovo evangelium kvůli vzrůstajícímu obdivu k osobě Krista. Pasáže ukazující neschopnost, slabost a lidskost Ježíše byly Matoušem vypuštěny a nahrazeny mnohem lepší kristologií.
Ovšemže ne všechny změny byly kristologické povahy. Faktické nepřesnosti, gramatické chyby a jiné menší omyly byly také vynechány Matoušem a Lukášem. Matoušova redakce Marka často nejdříve vypadá jako týkající se náhodných detailů, ale bližší studie odhalí, že je to součást neustálé a průběžné přestavby Marka.
V průběhu času došlo k jasné změně v kristologii od raných evangelií k pozdějším. Vývoj šel od nepatrného k většímu. Existovalo zde vylepšování vážnosti a postup v postavení a pozici Ježíše.
Bruce Metzger, textový kritik Nového zákona, píše:
“Matouš a Lukáš potlačují nebo zeslabují odkazy v Markovi na lidské emoce Ježíše jako zármutek a hněv a údiv stejně jako Ježíšovu neopětovanou lásku; také vynechávají Markovo prohlášení, že si Ježíšovu přátelé mysleli, že byl vzteky bez sebe”.
Dále vysvětluje, že:
“Pozdější evangelia vynechávají to, co by se dalo vykládat jako, že Ježíš nebyl schopen dosáhnout toho, co si přál…a také vynechávají otázky, které Ježíš kladl, což by se dalo vykládat jako jeho neznalost.”(3)
Metzger dále pokračuje vypočítáváním případů, kde Matouš a Lukáš zjemňují Markova prohlášení, která by mohla umenšit majestát Ježíše a nahradili je obrazy více vyzývavého a autoritativního Ježíše.
V příběhu s fíkovníkem, jak je k nalezení v Markovi, si učedníci nevšimli chřadnutí fíkovníku až do následujícího rána. Pro Matouše toto nebylo dostatečně dramatické a působivé a proto v jeho vyprávění fíkovník uschl najednou zanechávajíce učedníky šokované a užaslé.
Matouš a Lukáš byli horliví ve změně Ježíšových slov. Chtěli, aby Ježíš říkal to, čemu chtěli, aby lidé věřili, “odrážejíce pozdejší stádium teologického chápání, než je to v Markovi.” (Metzger, str. 83)
Vypadá dost jasné, že během před a po etapách předávání tradice evangelia byl dostupný materiál tvarován, filtrován a měněn v přímé souvztažnosti s kristologickým přesvědčením těch, kdo ovládali tradice.
Je důležité zdůraznit, že toto není případ pouhé odlišnosti v důrazu; naopak existují četné případy, kdy pozdější pisatelé evangelia zašli za způsob měnit a upravovat starou verzi.
Proto, pokud si přejeme přiblížit se historické postavě Ježíše, bude dobrým začátkem srovnat příběhy z různých evagelií, abychom rozeznali, kde byl příběh upraven.
Evangelium podle Jana
Na počátku každé evangelium obíhalo nezávisle v komunitě, kde bylo napsáno. Marek byl pravděpodobně sepsán v Římě, Matouš v Antiochii, Lukáš v Ceasereji a Jan v Efezu. Žádný z autorů evangelia nebyl očitým svědkem života Ježíše a o nich samotných je známo málo.
Nyní, když byla evangelia shromážděna v Bibli lze je studovat pohromadě. Jenže většina čtenářů dnes zapomíná nebo ignoruje co se píše v Markovi a soustředí se na "zdokonalenou" verzi v Matoušovi, Lukášovi a zejména v Janovi.
Když obrátíme pozornost k Janovi, poslednímu sepsanému evangeliu, není překvapivé zaznamenat, že Ježíš je zveličen a transformován do naprosto odlišné osoby, než jakou najdeme v Markovi. Janův Ježíš je mocný tvor, zaujímající postavení mezi Bohem a člověkem. On je, Slovo Boží, z něhož Bůh všechno stvořil. Již není jen prorok a posel Boží, ale jediný Boží syn!
Ačkoli žádné z evangelií neučí, že Ježíš je Bůh, některá prohlášení ze čtvrtého evangelia staví Ježíše tak vysoko nad lidstvo, že mnoho čtenářů to považuje za dostatečný důkaz pro pozdější křesťanské tvrzení o Ježíšově božství.
Například POUZE v Evangeliu podle Jana najdeme tato tvrzení:
- “Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.” (Jan 3:16)
- “Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha..” (Jan 1:1)
- “Já a Otec jedno jsme.” (Jan 10:30)
- “Kdož vidí mne, vidí Otce”. (Jan 14: 8-9)
- Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne”. (Jan 14:6)
- Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prvé nežli Abraham byl, já jsem”. (Jan 8: 58)
Jiným zarážejícím faktem je, že zatímco v raných evangeliích je Ježíš viděn, kterak káže o Kralovství Božím v Janovi je Ježíš zaneprázdněn kázáním o sobě.
V Markovi se slovo “Království” objevuje na rtech Ježíše 18x zatímco v Janovi je to drasticky redukováno na 5x. Navíc v Markovi použije Ježíš slovo "já" v odkazu na sebe 9x mezitímco v Janovi 118x!
Čteme-li raná evangelia získáme dojem, že hlavním bodem kázání a učení Ježíše bylo "Království Boží", naopak v Janovi to slyšíme Ježíše kázat zřídka. Jeho evangelium je plné intenzívních a ohromujících tvrzení Ježíše o Ježíšovi.
- “Jáť jsem ten chléb života.” (Jan 6:35)
- “Já jsem světlo světa.” (Jan 8:12)
- “Já jsem dvéře ovcí.”. (Jan 10:7)
- “Já jsem ten pastýř dobrý”. (Jan 10:11)
- “Já jsem vzkříšení i život.”. (Jan 11:25)
- “Já jsem ta cesta, i pravda, i život.” (Jan 14:6)
- “Já jsem ten vinný kmen pravý”. (Jan 15:1)
Není divu, že evangelisté a křesťanští obhájci, když jsou požádáni o textový důkaz Božství Ježíše, pospíchají do Janova evangelia, neboť žádná z výše uvedených mocných sebevýpovědí není k nalezení v ostatních evangeliích. Jistě, kdyby tato slova byla součástí původních slov Ježíše, uváděl by je každý z autorů evangelií. Je nepravděpodobné, že by pisatelé opoměli toto jádro a zásadní učení a zabývali se drobnými detaily z Ježíšova života.
Navíc proč byl termín “otec” nebo “Otec” v odkazu na Boha použit v Markovi pouze 4x, zatímco v Janovi mamutích 173x? Nezjevnější dedukce, kterou lze odvodit z této statistiky je, že během období, které uplynulo mezi Markem a Janem, došlo k evoluci a vývoji tradice. V Markově evangeliu Ježíš nazývá Boha “Bohem”, zatímco po 30 letech, když Jan psal své evangelium, Ježíš v těch samých epizodách volá "Boha" svým "Otcem".
V nejranějším ze čtyř evangelií vypadá Ježíš velmi lidsky a velice jako prorok. V posledním však vypadá více božsky a mnohem více jako ikona.
Z tohoto důvodu bylo evangelium podle Marka spíše zanedbáváno ranou církví. Bylo méně často kopírováno skriptory, kazatelé na ně zřídka odkazovali a bylo čteno pouze příležitostně při bohoslužbách a kongregacích.
Jak stanoveno dříve, autor Janova evangelia nebyl jediným vinným z měnění slov Ježíše, ani Matouš a Lukáš nebyli spokojeni se zobrazením Ježíše v Markovi a vydali se pozvednout pozici Ježíše mnoha způsoby. Když vedle sebe položíme evangelia podle Marka, Matouše a Lukáše (synoptická evangelia) a navzájem je srovnáme, všimneme si, že rozhovory a události jsou modifikovány jedno po druhém.
Textová srovnání
Použijeme-li Matouše jako vzor, všimneme si, že pisatelé, kteří přišli po Markovi, opakovaně měnili příběhovou linii těmito způsoby:
1) často vložili titul "Syn Boží" pro Ježíše
2) často vložili titul "Otec" pro Boha
3) zveličovali zázraky Ježíše
4) zakrývali omezení Ježíše
5) nazývali Ježíše “Pán”.
6) prezentovali lidi modlící se k Ježíšovi
7) zobrazovali Ježíše s více znalostmi
8) zamlžovali rozdíl mezi Ježíšem a Bohem
Abychom ilustrovali k jakým typům změn došlo, ukáži, jak jsou jednotlivé epizody v evangelii Matouše a Marka podobné, leč významně odlišné. Rozdílu si povšimli učenci Bible a vysvětlili jej jako modifikace zavedené Matoušem.
Největší přikázání (Marek 12: 28-35, Matouš 22:34-40)
Marek |
Matouš 22:34-40 |
28. Tedy přistoupil jeden z zákonníků, slyšev je spolu se hádající, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho: Které jest přikázaní první ze všech? |
34. Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno. |
* Všechny citace z Bible Kralické.
V Markově evangeliu se zákonník ptá Ježíše, jaké je největší přikázání. Ježíš odpovídá, že největším přikázáním je, že Bůh je jeden. Slyšíce Ježíše, muž souhlasí, že víra, že Bůh je jeden, je největší přikázání. Ježíš rozpoznává, že muž odpověděl moudře a sděluje mu, že není Království Božímu vzdálen.
V Matouši se milování Boha stává největším přikázáním a žádná zmínka o tom, že Bůh je jeden zde není.
Uschlý fíkovník (Marek 11: 12-25, Matouš 21: 12-22)
Marek 11: 12-25 |
Matouš 21: 12-22 |
12. A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl. |
12. I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodávající a kupující v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holubice převracel, |
V Markově verzi Ježíš vidí v dálce fíkový strom a jde k němu, hledajíce ovoce. Jelikož však není správná doba, nenajde na stromě potravu. Ježíš, poté, co učinil tuto pochopitelnou lidskou chybu, strom prokleje. Pokud jde o Matouše, vypustil informaci o nesprávném ročním období, jelikož se to dá vykládat, jako že Ježíš zničil dobrý strom bez ospravedlnitelného důvodu. Matouš nechá na čtenáři, aby si myslel, že strom byl neplodný a proto si zasluhoval zničení.
Navíc v Markovi si učedníci všimnou, že strom uschl následujícího dne. Jenže v Matoušovi strom uschne ihned, což demonstruje moc Ježíše a zanechává úžas u učedníků. Matouš dále dělá významné změny, například kde Marek uvádí "dům modliteb všech národů", Matouš vypouští "všech národů" aby uspokojil své židovské čtenáře.
Nemocná žena (Marek 5: 24-35, Matouš 9:20-23)
Marek 5: 24-35 |
Matouš 9:20-23 |
24. I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskl jej. |
20. (A aj žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši po zadu, dotkla se podolka roucha jeho. |
V Markovi se nemocná žena dotkne Ježíšova roucha a je vyléčena. Ježíš si uvědomuje, že z něj vyšla moc a že se ho někdo dotkl, ale neví, kam moc odešla a kdo se ho dotkl. Zatímco v Markovi je žena již vyléčena, Ježíš stále zjišťuje, co se stalo.
V Matouši je Ježíš daleko mocnější. Ihned ví, kdo se ho dotkl a žena je vyléčena, jakmile Ježíš promluví, jako by léčebná moc čekala na jeho příkaz.
Petrova zpověď (Marek 8: 27-30, Matouš 16: 13-17)
Marek 8: 27-30 |
Matouš 16: 13-17 |
27. Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé? |
13. Přišed pak Ježíš do krajin Cesaree Filipovy, otázal se učedlníků svých, řka: Kým praví lidé býti mne, Syna člověka? |
Co Petr vlastně říká?
Marek: “Ty jsi Kristus”.
Matouš: “Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého.”
Mnoho poznámek a komentářů k Bibli uznává, že zde Matouš vložil dodatečnou frázi. (Nová Jeruzalémská Bible, str. 34)
Ježíšovo odmítnutí v Nazaretu (Marek 6: 1-6, Matouš
Marek 6: 1-6 |
Matouš 13: 53-58 |
1. I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho. |
53. I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství ta, bral se odtud. |
Jak můžete vidět, Markova verze zobrazuje Ježíše jako bezmocného tváří tvář nevíře a neschopného činit zázraky. Matouš změnil Markovu verzi, aby problém eliminoval.
Marek: “I nemohl tu divu žádného učiniti …”
Matouš: “I neučinil tu mnoho divů…”
Ježíš uzdravuje mnohé (Marek 1: 32-34, Matouš 8: 16-17)
Marek 1: 32-34 |
Matouš 8: 16-17 |
32. Večer pak při západu slunce, nosili k němu všecky nemocné i ďábelníky. |
16. A když byl večer, přivedli k němu mnohé, kteříž ďábelství měli, a on vymítal duchy slovem, a všecky, kteříž se zle měli, uzdravil, |
V Markovi Ježíš uzdravuje mnohé ale v Matouši uzdravuje všechny!
Ježíšova matka a bratři (Marek 3: 31-35, Matouš 12:46-50)
Marek 3: 31-35 |
Matouš 12:46-50 |
31. Tehdy přišli bratří a matka jeho, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali. |
46. A když on ještě mluvil k zástupům, aj, matka a bratří jeho stáli vně, žádajíce s ním promluviti. |
Zde Matouš zaměňuje “Boha” za “Otce” v Ježíšově řeči za účelem podpořit později rozvinuté myšlenky o Ježíšovi a Bohu.
Chození po vodě (Marek 6: 45-52, Matouš 14: 22-33)
Marek 6: 45-52 |
Matouš 14: 22-33 |
45. A hned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí, a předešli jej přes moře k Betsaidě, až by on propustil zástup. |
22. A i hned přinutil Ježíš učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej na druhou stranu, dokudž by nepropustil zástupů. |
Povšimněte si změn a dodatků Matouše v Markovi: Nejprve vynechal Betsaidu kvůli geografické obtížnosti. Za druhé, Petr v Matoušově evangeliu oslovuje Ježíše čestným titulem “Pane”. Za třetí, učedníci uctívají Ježíše a nakonec dosvědčují, že je "Syn Boží".
V průběhu času, jako sněhová koule, čím více se poselství o Ježíšovi předávalo, tím bylo větší a lepší. Výše uvedená pasáž ilustruje jak Matouš modifikoval hovor jednotlivců, aby dosáhl výsledku, že Ježíš je zván "Pán". Nyní, pravda, Pán neznamená nezbytně Bůh. Jenže v pozdním křesťanském myšlení to bude znamenat přesně toto. Matouš bezděky připravoval stádium Ježíšova prosazování na božstvo.
Závěr
Z výše uvedené diskuse povstává jiná otázka. Jak můžeme důvěřovat Markovi, že vše, co prezentuje o Ježíšovi je historicky přesné? V současnosti je obvykle uznáváno, že evangelia nebyla napsána Ježíšem nebo na jeho diktát. Nejstarší Markovo evangelium bylo napsáno kolem 65-70 n.l. Takže existuje časová propast mezi Ježíšovým nanebevstoupením a napsáním prvního evangelia, propast 30 - 40 let.
Jak stanoveno dříve, Marek nebyl očitým svědkem Ježíšova života ani nemáme jasné záznamy ukazující, že raná církev se učila nazpaměť slova Ježíše. Proto je nutné tuto propast považovat za značnou. V průběhu doby se tradice o Ježíšovi tvarovaly a vyvíjely s četnými verzemi evangelia v oběhu v různých komunitách. Navíc je důležité zdůraznit, že autoři evangelia nebyli pouhými zaznamenávači tradice. Tak jako ostatní autoři evangelia i Marek editoval svůj materiál. Taktéž zpracovával a tvaroval tradice, které použil. Jako zbytek pisatelů, ani on se nesnažil o přesnou historickou biografii Ježíše. Jejich záměrem bylo představit materiál, co nejlépe sloužící jejich církvi a odrážející jejich chápání Ježíše spíše než vlastní Ježíšovo chápání sebe sama. Při rekonstrukci učení a skutků Ježíše je možné vzít v úvahu změny zavedené pozdějšími autory evangelia. Ale období mezi Ježíšem a vznikem psaných evangelií je daleko problematičtější.
Proto ve snaze objevit opravdového historického Ježíše budeme muset oloupat další vrstvy za všemi příběhy, které později o Ježíšovi vznikly. Musíme zjistit, kým byl Ježíš předtím, než o něm byla napsána evangelia. Při studiu evangelií vidíme, že příběhy se postupně vyvíjely a Ježíšova osobnost rostla a vylepšovala se. Ježíš je s postupem času zobrazován jako vzdělanější a mocnější, až nakonec, po mnoha koncilech a disputacích byl prohlášen Bohem na koncilu v Nicei v roce 325 n.l. V průběhu doby byl Ježíš transformován z židovského tesaře a Božího Posla na druhou osobu ve svaté trojici. Z toho, čím byl, se stal tím, s čím by nikdy nesouhlasil.
Avšak není všechno ztraceno. Dokonce i dnes, pokud chce někdo znát skutečného historického Ježíše, pak může. Bůh ve Svém nekonečném milosrdenství ještě jednou vyslal posla s nezkaženým poslestvím, které nebylo porušeno ani zfalšováno.
Ve svém konečném poselství nám Bůh oznamuje, že Ježíš byl člověk a mocný posel Jím vyslaný, že Ježíš konal zázraky z Božího dopuštění, že se zrodil z panny a že se vrátí na konci časů.
V Koránu nabádá Bůh křesťany:
“Vlastníci Písma! Nepřehánějte v náboženství svém a mluvte o Bohu jedině pravdu! Vskutku Mesiáš Ježíš, syn Mariin, je pouze poslem Božím a slovem Jeho, které vložil do Marie, a duchem z Něho vycházejícím. A věřte v Boha a posly Jeho a neříkejte: „Trojice!“ Přestaňte, a bude to tak pro vás lepší. Bůh vskutku je jediným Bohem, On povznesen je nad to, aby měl dítě, vždyť náleží Mu vše, co na nebesích je i na zemi; a Bůh dostatečným je ochráncem..” (4:171)
Dodatky:
1) Opravdový Ježíš, strana 25
2) Tamtéž
3) Nový zákon: Jeho pozadí, růst a obsah, strany 81-83